Pokud chce dnes někdo bydlet, má docela obstojný výběr z mnoha nabídek. To není jako za dob minula, kdy se musel zapsat do nějakého pořadníku a pak čekat tak dlouho, až se z toho stal zlidovělý vtip, v němž je nastávající matka kritizována, že bude za pár měsíců rodit a ještě stále nezapsala své dítě do pořadníku na byt. Dnes si člověk může pořídit nějakou střechu nad hlavou kdykoliv, klidně i hned, a navíc má i hodně na výběr.

Jenže je dnešní situace stran bytové situace lepší? Vlastně je i není. Protože objekt k bydlení se sežene snadno, a to klidně i naprosto ideální, jenže to stojí obvykle přímo horentní sumy. Nájemní bydlení bývá předražené, protože z něj majitelé pronajímaných nemovitostí chtějí mít dostatečný příjem, a koupě domu či bytu do vlastnictví je něco tak drahého, že na to prostě běžný člověk nemá. A než by na to našetřil, byl by dost možná v důchodu či přímo na pravdě boží.

Ale i tak se bydlet chce, a to nejlépe v něčem, co člověku patří a odkud ho tedy nevystěhují. A když to nejde jinak, berou si lidé hypotéky, jimiž vlastní bydlení financují a následně po dlouhá léta splácejí.

Jenže i hypotéka na docela vlastní nemovitost je nejednou nad síly zájemce o ni. Jsou tu takové ceny, že na to člověk ani s hypotékou nedá dost peněz dohromady. A pak přichází vhod všestranně výhodná alternativa zvaná družstevní bydlení.

I na družstevní byt hypotéka poskytována bývá, a protože se jedná o svým způsobem nedokonalé vlastnictví, dá se jí snáze dosáhnout, protože družstevní byty bývají přece jen levnější záležitostí. Zde totiž člověk není vlastníkem svého bytu, nýbrž podílu na celém objektu. Což je nepraktičtější, ale přesto se na to určitá hypotéka sehnat dá. Jen v nižším rozsahu, pouhých třicet až padesát procent ceny takové koupě.

Ale i tak je to dobrá věc. Protože bydlení v družstevním je vlastně skoro totéž jako bydlení ve svém.